Cestující Blažek miluje technické novinky. Proto si zakoupil na internetu e-jízdenku na autobus z Prahy do Vrchlabí a zaplatil ji platební kartou, učinil však tu chybu, že se pokusil zakoupenou e-jízdenku použít k přepravě. Dopravce ČSAD Střední Čechy nasadil na tuto linku tzv. dálkový autobus Karosa, rok výroby cca 1982. Již během cesty do Poděbrad (ano, dopravci jezdí do Vrchlabí přes Poděbrady, nikoli přes Mladou Boleslav, aby ušetřili celých 20 Kč na autobus na mýtném) tušil cestující Blažek, že něco nebude v pořádku, neboť jeho nevyspalá hlava byla otřásána vibracemi o několik řádů silnějšími, než je v i dálkových autobusech Karosa rok výroby 1982 obvyklé a jeho nevyspalé nozdry se plnily libou vůní výfukových plynů.

Při první zastávce v Poděbradech již v kabině busu nebylo téměř vidět, a proto se řidič pokusil poruchu autobusu vyřešit opravou první úrovně - několikerým chcípnutím a opětovným nastartováním autobusu. Oprava se nezdařila, a proto přistoupil řidič k opravě druhé úrovně - ze zavazadlového prostoru vzal kladivo a šel s ním několikrát mrdnout do motoru. Účinek mrdání se dostavil, protože po návratu do kabiny řidič informoval pasažéry o tom, že se tam právě umrdala trubka a chčije z ní nafta přímo na blok motoru a že je to v prdeli, protože takle nemůže jet dál, ale ať cestující klidně zůstanou sedět v pohodlí kabiny plné smradu z nafty a výfukových plynů, že z Prahy vypraví náhradní autobus ihned, jak nějaký budou mít. Několik oligofrenních cestujících šlo pak pomoct řidiči s pokusem o opravu třetí úrovně, která se provádí rovněž kladivem, jen přitom do motoru musí čumět několik cestujících v obuvi značky Prestige, kouřit nad louží nafty a radit řidiči, kam má tím kladivem mrdnout. Cestující Blažek se připojil na mobilní internet a zjistil, že z nádraží Poděbrady za několik minut odjíždí vlak, kterým se po dvou přestupech dostane do cíle své cesty. Rozhodl se nečekat na výsledek opravy třetí úrovně, koupil si proto v pokladně ČD jízdenku za hotové a do Vrchlabí se šťastně dostal jen o dvě hodiny později než plánoval, zato však cestoval v neskonale větším komfortu a získal cenných 12 minut, během kterých stihnul u stánku na nádraží ve Staré Pace sežrat výtečnou pikantní klobásu.